Současnost vodního práva

Nakládání s povrchovými vodami v dnešní legislativě upravuje tzv. vodní zákon č. 254/2001 Sb. Definuje i podmínky pro odebírání vody malými vodními elektrárnami (MVE) a zůstatkového průtoku přes jez, který se nazývá Minimální zůstatkový průtok (dále MZP).

Co je Minimální zůstatkový průtok

"je průtok povrchových vod, který ještě umožňuje OBECNÉ NAKLÁDÁNÍ S POVRCHOVÝMI VODAMI a ekologické funkce vodního toku." ( §36, odst.1 )

Obecné nakládání s povrchovými vodami

"Každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak NAKLÁDAT pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení." ( §6, odst.1 )

Nakládání s povrchovými vodami je

"jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k PLAVBĚ nebo k plavení dřeva, k chovu ryb ..." (§2, odst.9 )

Užívání povrchových vod k plavbě

"K užívání povrchových vod k plavbě a k odběru vody potřebné k provozu plavidel NENÍ TŘEBA povolení vodoprávního úřadu." (§7, odst.1 )

Stanovení MZP

Co se stanovení MZP týče, platí ještě metodický pokyn Min.ŽP, podle kterého se Vodoprávní úřady řídí:
hodnoty MZP mohou být stanoveny vyšší z důvodu např. " zachování nebo zlepšení podmínek pro rekreaci u vody" (bod 5.3 h).
Bohužel novelou Vodního zákona z r. 2010 došlo k tomu, že podmínky stanovování MZP do budoucna odebírá Min.ŽP a předává celé vládě (§36 odst.3 Vodního Z.). Vládní nařízení však ještě vydáno nebylo!

Co se platí majitelům MVE?

Dříve museli majitelé malých elektráren (MVE) platit za odebranou vodu (viz. historie vodního práva), teď jim všichni platíme za to, že řeky jsou suché a to i několikráte. Stavba nebo obnova elektráren se totiž obvykle financuje z grantů (tedy z peněz náš všech), za každou vyrobenou kilowattu se platí majiteli poplatek za obnovitelnou energii (též platíme všichni) a v některých případech se platí i za to, že jednou za rok se na řece uspořádá vodácká akce. Dík nadlepšené vodě z přehrady dochází k odtoku jalové vody přes jez, což si nechají majitelé elektráren v některých případech zaplatit, jinak akci nepovolí. Výsledkem je tedy paradoxní situace, že za vodu platí vodáci 2-3x každému majiteli elektrárny.

Řešení celé situace

Řešením je jednoznačně dodržování stanoveného MZP a to i v případech nízkých průtoků dočasným odstavením elektrárny. Pokud je MZP nastaven jako velmi nízký, změnit ho tak, aby byla možná ekologická funkce řeky, což obvykle dostačuje i pro splutí. Přitom toto omezení může být závislé na roční i denní době, kdy je řeka nejvíce turisticky využívaná. Např. pouze při dosažení nízkého průtoku, který by byl stanoven u každé řeky jinak, by elektrárna v době od 10 do 17 hod. v měsících květen – srpen dočasně neodebírala veškerou vodu v řece.