V databázi je uvedeno 39 jezů


Databáze jezů, u kterých má výroba energie nepřiměřený negativní dopad na ekologii a rekreační využití.

Výběr jezu


Podpořte nás


Partneři


Projekt podporuje

Historie vodního práva

Následující informace pocházejí z Vývoj českého vodního práva za první republiky

Řeka musela být přístupná všem již v roce 1500

K prvnímu pokusu o popsání vodních práv došlo již v roce 1500 ve Vladislavském zřízení zemském, kde bylo zapsáno, že splavné řeky, stejně jako silnice, jsou veřejné – tzv. obecným statkem. Tato zásada byla obsažena i v tzv. Obnovených zřízeních zemských Ferdinanda II. z 10. 5. 1627. V 16. století pak hájil svobodu plavby zvláštní říční soud. Ferdinand III. v roce 1640 dokonce vydal nařízení:

"Nařizujeme, abychom našemu zchudlému Království českému pomohli, akomodovat hlavní zemskou řeku Vltavu výhradně pro plavbu, strhnout bez milosti překážející jezy a mlýny, stromy a skály."

V roce 1777 vydala Marie Terezie na podporu plavby tzv. navigační patent, kterým určila prioritu plavby před jiným využíváním řeky, vyhlásila splavné toky za majetek státu. Stát kromě kontroly vodních toků na sebe převzal povinnost hradit veškeré práce na řekách.

Další vodoprávní ustanovení se nacházejí v Obecném občanském zákoníku – ABGB z roku 1811. Každý občan se směl pohybovat po veřejné silnici, či na lodi sjíždět veřejnou řeku, která byla všem přístupna (k užívání).

Nesmí nikdo odstrkován být, hlásí-li se o vodu

Zajímavě popsal K. Jičínský v roce 1870 nakládání s vodou pro návrh zemského zákona o vodě:
„Kdo chce jakéhokoliv vodního práva dobýti, nezapomeň, že i všichni ostatní stejné právo k vodě mají, a nesmí užívati svého práva tak, aby ostatním škodil neb ujímal; také naopak nesmí nikdo odstrkován být, hlásí-li se o vodu.“

Daň z vodní síly

V roce 1921 byl schválen zákon č. 338/1921 Sb o zdanění vodních sil, který nařizoval platit tuto daň každému, kdo vodní sílu využíval. Monika Vondrušková: Vývoj českého vodního práva za první republiky, 2012:
„Finančnímu dozoru podléhaly všechna vodní díla, vodní poháněcí zařízení a s nimi spojené závody. Osoby, které byly tímto dozorem pověřeny, mohly kdykoliv třeba i v noci vstupovat do závodů a tam šetřit výkonnost strojního zařízení. Z tohoto se konal zápis. Uživatel vodní síly je přitom povinen podat potřebné vysvětlení, umožnit přístupnost k zjišťování koňských sil a vykonávat pomocné práce při vyšetřování vodní síly. Po dobu neplacení daně mohl úřad dát pod úřední závěru poháněcí i poháněné zařízení.“ Další historické souvislosti jsou velmi zdařile popsány v diplomové práci.